"S radostí má mořská vílo." Sedla jsem mu do klína a začali jsme se líbat. Později jsme se i mazlili. Najenou se z ničeho nic
udělala v sauně šílená zima. "Co se děje?" zajímala jsem se. "Vsadím se, že brácha nemá nic jiného na práci, než aby nám kazil naše
krásné chvíle." "My si je ale vynahradíme a to si piš" prohlásila jsem s úsměvem. Vylezli jsme ze sauny a za rohem se chychotala
Anča. "Kde je Tom?" ptala jsem se. Anet reagovala " Musel prý ještě něco zařídit. Už půjdem, ne?" Vydali jsme se do sprch a později
rovnou na pokoj. Převlíkly jsme se do dalších našich nových modýlků a vyrazily do jídelny na večeři. Najedli jsme se suprových
hranolek, které usmažil sám Tom. Tentokrát s námi byli i Gustav a Georg. Tom krmil Anet, Billík mě a to by nebyli Gustav a Georg
aby nevymysleli nějakou blbost. Oni dva se totiž krmili na vzájem :o) Najednou začal zvonit mobil. "To je moje" ozvala jsem se.
Ano, mami." Zesmutněla jsem, zandala mobil a oznámila klukům a Anetce, že mám být do 20:00 doma.
"Tak si to pořádně užijeme!" zvolal Tomík poté, co zapnul fakt cool hudbu. Tancovali jsme až do půl osmé. Pak Gutav domluvil
s Peterem, že nás odveze do Borový. Pár polibků do zásoby, pár doteků a i pár slz. "Pá miláčku. Ozvi se brzo, jinak to bez tebe
nevydržím" volala jsem na Billa. Když jsme dojeli do Borové na náměstí, řekli jsme Peterovi, ať nám tady zastaví. Při loučení jsem mu
dala do ruky řetízek. "Dejte ho prosím Billovi." Zakýval hlavou, zamával a odjel. V parku seděla Bohuna a vyptávala se, kdo to byl.
Jeden známej." Odsekla ji Anča. "Stejně bys nám nevěřila" pokračovala. "Byly jsme v Brodě s Billem a Tomem."
Vyklopila jsem na ní. "Barčo, musíme jít." Zakřičela na mě Anet. Doma jsem se naložila do vany a opět přemýšlela o Billískovi.
Ráno mě probudil můj aktivovaný budík na mobilu písničkou Rette mich.
Do školy jsem tentokrát šla. Anet říkala, že jí psal Tom. "Psal, že si udělaj čas v sobotu, no není to super?" hustila do mě Anet.
"Mě Bill ještě nenapsal," zesmutněla jsem. Když jsem šla s Ančou o přestávce po chodbě, viděla nás Bohuna. Samozřejmě nás začala
hned pomlouvat a každýmu vyprávěla, že jsme fakt byly s Tokiáčkama v Havlíčkově Brodě. Při hodině matematiky mi zapípal mobil.
Byla sms-ka od Billa. Naštěstí tu hodinu máme p.u. Kintštnerovou, takže to bylo v pohodě. PÁ PUSO, JE MI BEZ TEBE NA NIC. MOC SE NUDÍM A MYSLÍM NA TEBE. CHCI TĚ VIDĚT CO NEJDŘÍV. SNAD TO VYJDE NA SOBOTU. A DÍKY ZA TEN ŘETÍZEK, JE NÁDHERNEJ. S úsměvem jsem mu odepsala: JO, TO BY BYLO SUPROVÝ. JE KRÁSNEJ, JAKO TY.
Dny bez Tokiáčků se děsně vlekly. Nemohla jsem se dočkat soboty. V pátek ke mně přišla Bohuna a říká mi:"Prej se zítra zase uvidíš s klukama z Tokio Hotel. Nemohla bych jít s tebou?" Koukala jsem na ní jak zkamenělá. Jak to ví? Vždyť je nesnáší, říkala jsem si.
"Jo, tak jo. Seznámím tě s nima." Vykoktala jsem překvapená ze sebe. Tak se zejtra ve 12:00 stav ke mně." Taky jsem napsala sms-ku Anče, že půjde i Bohunka a ať se do 12:00 staví.
Poté co jsme se všechny tři u nás doma sešly, přišla Anet sms-ka: ČEKÁME V BOROVÉ NA NÁMĚSTÍ. TOM. Vyrazily jsme, a když jsme je opět spatřily, rozeběhly se k nim. "To je Bohunka. Jmenuje se Michaela, ale říkáme jí Bohunka" :o) představila jsem ji klukům. "Tak co je na programu?" zajímal se Georg. "Co třeba kino?" navrhnul Gustav. Bylo to odsouhlaseno, tak jsme šli. Ani nevím, co to bylo za film, stejně jsem ho nepozorovala. Seděla jsem vedle Billíska na zadním sedadle a celou dobu jsme se tam mazlili a povídali si. "Co říkáš na Bohunku?" ptala jsem se ho. "Celkem zábavná. A má super image." Zněla jeho odpověď. U východu z kina mě napadlo, že by jsme tu mohly být přes noc v nějakým hotelu. "To je výborný nápad" souhlasili kluci. Napíšu mámě sms-ku a je to vyřešný. Georg to šel do hotelu domluvit. "Chtěli bychom si tu pronajmout tři pokoje." "Ok! Máme je, můžeme se nastěhovat" oznamoval nám. Vešli jsme dovnitř a žasly luxusem. Pomohla jsem Billovi si vybalit věci, Anet zase pomáhala Tomovi. Abych nezapomněla na Bohunku, ta se zřejmě dobře bavila s Georgem u kulečníkového stolu. PO nějaké době přišel Georg s návhem, že bychom mohli zajít do posilovny. No a tak jsme šli do Fitka. Byla to tam docela zábava. Já a Anet jsme dokonce měly osobní trenéry a to Billa s Tomem. Bohunka si nemohla odpustit to její machrování. Všimla jsem si taky, že po ní Georg tak nějak pokukuje.
Zrovna když jsem koukala na Anet, tak jí Tom říkal: "Protřepat, nemíchat!" "Co to?" podivovala se Anet. "Tím tě chci pozvat na koktejl." A spokojeně odešli k baru. Já jsem dělala sklapovačky a pokaždé, když jsem byla nahoře, dal mi Billík pusinku. "Už bychom měli jít" upozornil Gustav. "Jdu se vysprchovat a pak půjem" reagoval Bill. Po pár minutách i Bohunka opustila rotoped a šla se vyspršit. Omylem šla do pánských sprch zrovna tam, kde byl Billík. Jen co si jí všiml, začal dost nadávat. Bylo to slyšet až k baru. Bohunka se radši vypařila a to se slzami v očích. Mezitím nám v hotelové restauraci připravili večeři.
Protože jsme byli hodně unavení, šli jsme si lehnout. Dole zůstala jen Bohuna a Bill. Dala jsem mu pusu na dobrou noc a šla spinkat. Usnula jsem hned. V noci jsem se ale probudila, protože jsem měla šílenou žízeň. Oblékla jsem si Billův župan a mířila k baru pro něco k pití. Už když jsem šla po schodech, slyšela jsem Bohuny hlas. "Co tam asi dělá?" zašeptala jsem. Došla jsem až k baru a viděla Billa s Bohunou. "Dáte mi prosím minerálku?" prosila jsem barmana. "Díky." Podívám se směrem k Billíkovi a … líbá se s Bohunou!
Pustila jsem sklenici s pitím na zem a rychle utekla do pokoje k Anče a Tomíkovi. Vběhla jsem bezeslov k nim do místnosti, posadila se na kraj postele a rozbrečela se. "Stalo se něco?" ptala se Anet. Neodpovídala jsem. "Barčo, co je?" přidal se Tom. Utřela jsem si slzy a všechno jsem jim to řekla. "Vadilo by vám, kdybych dnes spala tady?" "Můžeš tu být s Anet, já půjdu k bráchovi" snažil se mi pomoct Tomík. Dlouho jsem měla v očích slzy a ještě dýl si povídala s Ančou.
Ráno se Bill probudil jako poslední a nechápal, proč je u něj v pokoji Tom a né já. "Co všechno si pamatuješ ze včerejška?" ptal se ho Tom. "Byl jsem ve Fitku, při sprchování mi do sprchy vlítla Bohunka, pak jsem seděl na baru, ona přišla…a to je všechno, proč tě to zajímá?" "Měl bys jít za Barčou!" radil Tom.
Byla jsem na pokoji s Anet a přemýšlely jsme, co bychom dnes mohli dělat. "Můžu dál?" ozvalo se z chodby. Anetka šla ke dveřím a zeptala se ho, co chce. "Potřebuju mluvit s Barčou." Anet nás nechala o samotě. "Chci se ti omluvit, beruško moje." Brácha řikal, že jsem ti ublížil." "A to si to sám nepamatuješ? vyjela jsem na něj. "Přísahám že ne. Bohuna mě opila" "Bille," povídám "já jsem vás viděla, jak se líbáte." Zesmutněl a odplížil se z pokoje. Znovu jsem začala brečet.
Dole na snídani se potkal Billík s Bohunou. Hned k ní zamířil. "Co si se mnou včera dělala?!" křičel na ní. "Pojď miláčku, jdeme se nasnídat."zakecávala to Bohuna. "Tak to teda né. Jdi pryč! Táhni z tohodle hotelu." Potkala jsem Bohunu, jak jde do pokoje sbalit si věci. Znova ke mně přišel Bill, ať mu odpustím. "Za polibek jsem opět tvá." Na snídani se na nás všichni usmívali. "Co kdybychom šli na nákupy?" navrhla Anča. Najíme se, oháknem se, jdeme! Na náměstí potkáme tu malou holku z koncertu, jak mi dala ten míč. Vedu kluky k ní. "Ahoj! Slíbila jsem ti autogramy, tak tady je máš celý." Oči se jí rozzářily a kluci nechápali, o co jde. Později jsem jim to vysvětlila. V obchodě napadlo Tomíka, že by mě a Anet mohli obléknout. Já bych byla vizáží podobná Billískovi, Anča zase Tomískovi.
Sehnat oblečení v těchto stylech není jen tak, nám se to ale docela podařilo.
"Nestavíme se někde na jídlo?" navrhoval Gustav. "Dala bych si pizzu" povídám Billovi. Seděli jsme v jednom malým útulným bufíku, najednou tam vtrhly davy fanynek. Vypadalo to, jako kdyby nám je chtěly sežrat. BLIK! "Co to bylo?" zajímá Anču. "Jen někdo s foťákem" odpovídá Tom. Podepíšou se několika holkám a najednou: "Mizíme!" vykřikne Bill a začneme zdrhat. U hotelu se začneme všichni smát. "Co dalšího je na programu?" Napadlo mě: "Co kdybychom zajeli do Jihlavy do vodního ráje?" "Jo," sohlasili všichni.
Oblékly jsme si ty krásné plavky, které nám tenkrát nechali na recepci, a razily do vody. Sešli jsme se všichni ve vířivce, kde nám kluci chtěli říct něco důležitého. "Holky," začal mluvit Bill "zítra odjíždíme." Znovu se ve mně objevil smutek.
Billík mě začal líbat. "Miluju tě." zašeptal mi do ucha. "Já tebe víc!" reagovala jsem. "Teď si to ale musíme užít! Nezajdem na tobogán?" navrhla jsem.
Protože máme oba rádi adrenalin (samozřejmě v přiměřené míře) :op líbali jsme se v tobogánu. :o* Anča s Tomem byli v tzv. divoké řece. Motali se tam jak ve víru a u toho se dobře bavili. Georg nás pak upozornil, že už bychom měli jít. Peter nás odvezl zpět na hotel. Čekala tam na nás romantická večeře. Všude byly svíčky a hrály ploužáky. Bill mě jako vždy krmil.
Na písničku Rette mich jsme si šli zatancovat. Bavili jsme se o tom, kdy se opět uvidíme.
Začalo se mi stýskat jen při představě, že on bude v Německu a já tady. "Měly bychom jet" zašeptala jsem. "Pojď se mnou ještě na pokoj" prosil mě Billík. Sotva jsme vešli, běžel k tašce se svými věcmi. "Na, vem si to," podal mi svůj oblíbený pásek.
"Když se ti bude stýskat a já nebudu na mobilu vem si ho a vzpomeň si na mě." "Ty zas, nos můj řetízek" upozornila jsem ho.
Obejmul mě a začal líbat. "Jedem mládeži" ozvalo se z chodby. "Už jdeme, Petere." Před hotelem jsme se znovu políbili a já se rozbrečela jak želva. "Miluju tě, Barčo" opakoval mi Billík. Tom volal na Anet: "Brzy se ozvu, mám tě rád!" Slzy nám stékaly po tvářích, mávaly jsme klukům a vzpomínaly na chvíle s nimi. Doma jsem Billískovi ještě musela napsat sms-ku, že děkuju za krásné chvíle s ním.
Pondělí, škola, komu by se chtělo? Natož po takovém víkendě co jsem zažila. Na konci druhé hodiny přišla Anče sms-ka. "Přijeli, jsou tady!" volala nahlas. Naštěstí zrovna zazvonilo a my vyběhly ze třídy, ze školy na náměstí. Skočily jsme jim do náručí a líbali je. "Cítím se stebou jako s nikým jiným na celým světě," šeptala Anča Tomovi. Celá naše třída byla nalepena na okně, ale to mi v tu chvíli bylo uplně tabu. Najednou jde směrem k Billíkovi Bohuna. "Ahoj Bille" řekla mu. Přiblíži la se k němu a chtěla mu dát pusu. Bill ale ucuknul. "Jdi ode mě! Nechci s tebou mít nic společnýho!" Otočila se a namyšleně si odkráčela do školy. Brečela jsem tak, že bych naplnila Kaspické moře. "Bille" oslovila jsem ho. "vím, co chceš říct" přerušil mě. Políbila jsem ho a pak už musel jet. Stály jsme tam jak přikovaný. Anet na tom nebyla o moc líp než já.
Ve škole si o nás každej povídal.
Ten den jsem měla v hlavě všechny jeho slova. Anet mi ukazovala kšiltovku, kterou dostala od Tomíka.
Dny bez nich byly nudné, smutné, obyčejné. Sem tam jsme si napsaly sms-ku, po čase to ale nebylo často.
"Nebyly jsme jen jejich další zpestření?" přemýšlela jsem. "Uvidíme se ještě? Myslí na nás?"
Made by Baryska
*Tak to je konec prvního dílu. Je už totiž napsaný i ten druhý.
Doufám, že se vám aspoň trochu líbil. Podle mě je ten druhej ještě lepší. XD
Tagže, chcete tady vůbec 2? Díl???????