Nebyla sem schopna slova … Začala sem se vyptávat v jaký nemocnici leží a hned sem se za ním s moji kámoškou , která má řidičák rozjela … Vylezla sem do 4. patra na oddělení JIP ( jednotka intenzivní péče ) Když sem dorazila na pokoj daly na mě zelenej plášť a roušku přes pusu …
Najdednou sem viděla Billa jak bezmocně leží na tom nemocničním lůžku , jak je napojenej na různý hadičky a kapačky … sedla sem si k němu chytla sem ho za ruku a rozbrečela se … Kdyby ste viděli tu příšernou bezmoc … Mluvila sem na něj : ,, Bille !!! Co se ti prosím tě stalo , nesmíš mě tady nechat !!! To ne !!! …
Dny ubíhaly a naděje že se Bill probudí z komatu se pomalu ale jistě zmenšovala … Jen ty přístroje ho drželi při životě … Brečela sem že už nikdy neuvidím ty jeho nádherné oči plné radosti ze života … Po třech měsících co byl Bill napojenej na všechny ty přístroje , se jeho rodiče rozhodli ho od přístrojů odpojit … já sem je prosila : ,, Ne , prosím ne!!! Dejte mi ještě dva dny!!! Prosím jen dva dny !!´´ …. Tak mi daly ještě aspoň ty dva dny … nehnula sem se z pokoje … mluvila sem na něj jako kdyby jen spal … zbýval už jen jeden den od odpojení přístrojů , ale něco se stalo … při vizitě promluvil sice slabě ale promluvil … Nemohla sem tomu uvěřit !!! ….
Den ode dne byl lepší a lepší … Později ho pustili už domů … Byla sem moc ráda , že se o něj nemusím strachovat … Když byl Billík zase v pohodě prožívali sme spolu každou chvíli co to šlo .. právě o to víc mě bolelo když mi Bill oznámil že je konec… Jo čtete dobře konec … Neřekl mi důvod nechodil na ICQ a ani nepsal SMS …. Propadla sem tej nejhorší depresi , která může být .. je to stav kdy jste sami , nechcete s nikým mluvit , nechcete nikoho vidět , nechcete jíst … jen přemýšlíte o smrti a o sebepoškozování … Chcete si ublížit čímkoli je vám jedno jestli to tím bude bolet víc či míň… jde vám o ten pocit bolesti …
Nejvíc mě ale štvalo že mi neřekl ani důvod … Prstýnek , kterej mi dal sem zahodila .. Bylo mi jedno kde sem jak vypadám co dělám … Byla sem upa vypsychlá … Nechodila sem do školy , nespala jen brečela a uvažovala o smrti … Co je po životu ??? Co se stane až umřu ??
Jednou sem sebrala odvahu a šla na PC … zapla ICQ … A ozvalo se pověstné o-ou…
Kdo jinej psal než Mecky … Ale nepsal to Bill , ale Tom … Utěšoval mě , ale skutečný důvod našeho rozchodu s Billem mi neřekl nic … Jen ved podivnou řeč … a nakonec z něho vypadlo to že si chce semnou dát schůzku … Tak mi dal na něj číslo a řekl že mi napíše SMS..
Dala sem se zase dokupy …. Jednou mi na displeji mího mobilu Sony Ericssonu K700i zablikala příchozí zpráva .. otevřela sem ji a zjistila že je od Toma : AHOJ BUDU ČEKAT V 5 PŘED SAZKA ARÉNOU , DÍK ŽE PŘÍDEŠ TOM.. .. Tak přesně v 5 sem došla před Sazku a čekala… Když najdenou zahlídnu postavu ve skate oblečení s módní kšiltovkoua se slunečními brýlemi … Společně sme si sedli na lavičku a Tom do mě začal hustit ať si z toho rozchodu nic nedělám že Bill má divnou povahu …. Nevím co to bylo , ale po rozchodu s Billem sem si řekla že už s nikým chodit v nejbližší době nebudu , ale z Toma vyzařovalo cosi nadpozemského ..Něco úchvatného … čemu se nedalo jen tak odolat… a já s mou slabou bránící metodou podlehla …
…Nechtějte vědět co bylo dál …
Já to říkala,že si něco začneš s Tomem : )
Je to ale mega povedenej díl !!!!