close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dvojí ztráta 1.díl

28. června 2007 v 17:31 | ...BoRiS... |  FF- Dvojí ztráta
Autor: Nicolca
No to snad ne! Přímo přede mnou stojí můj kluk a líbá se s jinou...
Sundám si sluneční brýle, jestli za to náhodou nemůžou ony, ale ne...je to vážně Tom a nějaká blonďatá, vyhublá kost.
Chci se otočit a odejít, ale Tom si mě všimne...něco šetpne tý blondýně do ucha, ta přikývne a odejde. Pak se přes celou ulici vydá za mnou.
Já se otočím a jdu pryč.
"Alex...počkej!!"křičí za mnou, ale já dělám, že ho neslyším. Nakonec mě přece jenom chytí za ruku a otočí k sobě.
"Nešahej na mě."křiknu na něj a vysmeknu svojí ruku z té jeho.
"Alex...víš, jestli si myslíš, že se ti teď začnu omlouvat, tak to nezačnu."vypadne z něj a já tomu nemůžu uvěřit ...on se mi tady posmívá a...
"Proč?" vypadne ze mě nakonec.
"Stejně nám to už poslední dobou moc neklapalo, nemyslíš?"řekne Tom a usměje se na mě.
Mám příšernou chuť mu dát facku, ale jen tak tak se ovládnu.
"Už tě nechci nikdy v životě vidět."řeknu nenávistně, ale Tom se mi jenom zasměje do xichtu.
"To nevím, jestli se ti povede, když jsem slavnej."
"Víš co? Padej za tou svojí blondýnou a mě nech na pokoji...nenávidím tě."řeknu mu a rozběhnu se od něj pryč. V hlavě mám teď tolik myšlenek, že nevnímám okolí a dění okolo mě. Jak mi to jenom mohl udělat? Chodili jsme spolu skoro tři měsíce a teď najedou tohle...
"Alex!!"uslyším najednou Tomův hlas a než se na něj stačím otočit, plnou rychlostí do mě narazí auto...

***
"Doktore...vypadá to, že se probouzí..."uslyším něčí hlas.
"Alex...vnímáte mě?"zeptá se mě doktor. Konečně otevřu oči, ale najedou ucítím v hlavě prudkou bolest.
"Alex?" zeptám se..."kdo to je??"
"Jak se jmenuješ?"uslyším zase doktorův hlas.
"Já...já jsem..."kruci! To snad ne...
"Ztráta paměti..."zašeptá doktor a pak už nic neslyším...zase usínám.

"Doktore, jak je na tom?"
"Pojďte se mnou paní Hangenová..."vyzve doktor tu paní k sobě do kanceláře.
Tam se spolu posadí.
"Víte, vaše dcera Alex utrpěla velice silnou ránu do hlavy a...Ztratila paměť."
"Cože?"
"Neví kdo je...nevíme, jestli zapomněla úplně všechno...to zjistíme, až se probere."
"Proboha...a jinak?"
"Jinak je v pořádku. Ten mladík zavolal ihned záchranku."
"Jakej?"
"Tom Kaulitz...tvrdil, že je to její přítel."
"Ano...chodí s ním. Doktore, můžu za ní?"
"Teď spí...přijďte ráno, ano?"
Paní Hangenová přikývne a odejde.

"Alex?"ozve se ode dveří a já zvednu hlavu od časopisu.
"Přejete si?"zeptám se nějaké ženy, která zrovna vešla ke mě do pokoje.
"Ty si na mě nevzpomínáš?" zeptá se a v očích má slzy. Jenom zakroutím hlavou.
"Kdo jste?"zeptám se.
"Tvoje mamka..."řekne a posadí se za mnou na kraj postele...musím říct, že má asi pravdu, protože má taky tak krásně zelený oči, jako já.
"Já...nevím, co mám dělat. Nic si nepamatuju. Nevím, kdo jsem, kdo jsou mý známí, odkud jsem...nic..." začnu křičet a po tvářích se mi začnou valit slzy.
"Klid holčičko...všechno to napravíme, ano? Všechno ti povím..."řekne mamka a pustí se do vyprávění.
"Když ti byli tři roky, odstěhovali jsme se spolu...my dvě...do Německa...rozváděla jsem se s tvým tátou, kterej do teď žije v Česku se svojí novou manželkou a třemi dětmi. Je ti šestnáct let a chodíš na místní gymnázium."
"Ty...máš přítele?"zeptám se.
"Ne...Ale ty jo."řekne mamka a usměje se na mě.
"Cože??Já??" to snad ne...copak zapomenu i tohle??
"Jmenuje se Tom a je to náš soused...Jinak je to slavnej kytarista z ještě slavnější skupiny Tokio Hotel...nic ti to neříká?"
Jenom smutně zakroutím hlavou.
"A má ještě bráchu Billa. Jsou to dvojčata, ale každej vypadá úplně jinak."vypráví dál mamka, ale já jí už nějak neposlouchám...Bill...Bill...opakuju si stále v duchu a před očima se mi vybaví hnědé až čokoládové, upřímné oči...proč?
"Mami...zeptej se doktora, kdy budu moct jít domů, ano?"
"To si myslím ještě počkáš."zasměje se mamka a koukne na hodinky.
"No nic...budu muset letět do práce."
"Kde?"
"Jako lékárnice v místní lékárně."vysvětlí mamka, dá mi pusu na čelo, usměje se na mě a odejde...
Já si jenom lehnu, dám si ruce pod hlavu a čučím do stropu...a přemýšlím...
Tom a Bill...Tom a Bill...pak usínám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veunka veunka | E-mail | 14. ledna 2008 v 16:35 | Reagovat

bude ještě pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama