Autor: Nicolca
"Fájn..."řeknu a rozhlídnu se po nemocničním pokoji.
"Máš všechno?"ozve se za mnou mamky hlas a já přikývnu.
"Paráda... vezmu tvůj bágl a sejdeme se v autě."
"A proč?"
"Máš ještě návštěvu."řekne mamča a mrkne na mě...Potom odejde a do pokoje výjde nějakej dredáč...
"Potřebuješ něco?"zeptám se ho a překvapeně na něj kouknu.
"Ty nevíš, kdo...?"
"Ne...nevím. Ztratila jsem paměť."skočím mu do řeči.
"Jsem Tom..."řekne a já se zarazím...mamka říkala, že mám přítele...Toma.
"Počkej...my dva spolu...chodíme?" vykulím na něj svoje zelený kukadla. Tom se jenom krááásně usměje.
"No jo...asi tři měsíce."řekne a příjde ke mě blíž.
"Třeba ti tohle oživí paměť."zašeptá vášnivě a přiloží svoje rty na ty moje a začne si s něma pohrávat.
Začnu mu polibek vracet, ale...proč nic necítím??
"Promiň, ale je mi, jako bych se líbala s člověkem, kterého vidím poprvé v životě."řeknu a Tom mě jenom pohladí po tváři.
"Neboj se...doktor přece říkal, že se ti paměť může každou chvilku vrátit."
"Jo a taky říkal, že se mi nemusí vrátit vůbec. Hele, promiň, ale mamka už na mě čeká u auta, takže budu muset jít."vymluvím se a pádím ke dveřím. Toma mám ale v patách.
"No jasně...hele, nechceš se dneska odpoledne stavit? Bydlíme hnedka naproti Vám."
"No jasně...ráda. Okolo sedmý mě čekej."řeknu, ale Tom se najednou zarazí.
"Co je?"
"No...vždycky jsi se domlouvala na sedmou..."vypadne z něj.
Jenom se usměju a jdu k mamině, která na mě čeká v autě.
"Tak co?"zeptá se mě šibalsky.
"Co co? Nic..."řeknu a konečně vyrazíme domů...
Když mě mamka provede celým domem, tak se omluví, ale že musí zase do práce. Prejk si časem zvyknu...
Jenom přikývnu a vydám se k sobě do pokoje. Otevřu dveře a nestačím se divit.
Všude na zdích jsou plakáty Tokiáků, Green Day a ještě nějaký, ale to nevím, co je...
V pokoji mám postel, nějaké ty skříňky a stůl s židlí a počítačem...
Pod oknem je ještě malej, rozkládací gaučík...najednou ucitím takovej divnej pocit jako by uvnitř mě... jako bych měla motýlky v břiše, napadne mě při pohledu na ten gauč. Jenom nad tím zakroutím hlavou a začnu prohledávat skříně.
"Hm...docela dobrý..."okomentuju moje sportovní oblečení.
Jenom se trošku leknu skejtu, kterej najdu pod postelý...na tomhle že jezdím? No nazdar!
Připadám si, jako bych byla v nějakém cizím těle...cizím světě... kruci, ať už si na všechno vzpomenu...co se stalo před tím, než mě strazilo to auto? Doktor říkal, že jsem musela bejt rozzuřená, když jsem pod něj vlítla...a nenašel mě náhodou Tom? Nemá s tím něco společnýho on?
Zakroutím hlavou, protože tyhle myšlenky nikam nevedou a jdu se přichystat...za chvilku je sedm a mám jít za Tomem.
"Héj, brácha...jsem doma."křikne Tom na Billa a výjde do obýváku. Bill sedí v křesle a prohlíží si nějakej časák.
"Kde se flákáš? Za chvilku máme zkoužku." ptá se ho Bill zamračeně.
"Ty ještě nic nevíš?"diví se Tom a posadí se do druhýho křesla.
"A co bych měl jako vědět??"
"No Alex...měla autonehodu. Přejelo jí auto." řekne Tom, jako by to byla všední maličkost.
"Cože??" Billovi vypadne časopis z ruky a celej se rozklepe.
"Jak...jak je na tom?"zeptá se Toma.
"No všechno v pohodě, ale...ztratila paměť. Vůbec neví kdo je nebo...nepoznala ani mě nebo svojí mamku, chápeš to?"
"A co se stalo před tou nehodou? Neměl jsi jí náhodou vyzvednout ze školy?"
"No jo, ale potkal jsem tam jednu sexy blondýnku, která si za mnou přišla pro podpis a nějak jsem se s ní začal líbat a ...Alex nás viděla. Řekl jsem jí, že je mezi náma konec, že jsem to stejně nemyslel nějak vážně, ale ona se rozzuřila a pak...vlítla pod to auto. "dovypráví Tom a Bill má chuť mu jednu vrazit.
"Ty seš fakt kretén...takže s ní chodíš nebo ne?"
"No...asi to s ní ještě jednou zkusím, když si nic nepamatuje...využiju přece situace, ne?" zasměje se Tom.
Bill jenom zakroutí nechápavě hlavou. To je celej jeho brácha. Pořád myslí jenom na holky a sex a na nic víc...
"A co až se jí paměť vrátí?" zeptá se opatrně Bill.
"No...to budu řešit až potom."odpoví Tom a v tom se ozve domovní zvonek.
"Tak buď je to Alex nebo Gustav s Georgem."
"Ona má dneska přijít??"
"Jo...pozval jsem jí. Možná to zní divně, ale po tý havárce je snad ještě krásnější než byla." zasměje se Tom a jde otevřít dveře.
Jsou to kluci...
"Dobře...jdeme do zkušebny."řeknou a všichni tři se tam vydají.
"Já příjdu za chvilku."křikne na ně Bill a odejde do kuchyně. Posadí se na kuchyňskou linku, jak je jeho zvykem a zamyslí se...Pamatuje si Alex něco z toho, co bylo mezi námi??
Z přemýšlení ho ale vytrhne domovní zvonek. Zvedne se a jde otevřít.
"Máš všechno?"ozve se za mnou mamky hlas a já přikývnu.
"Paráda... vezmu tvůj bágl a sejdeme se v autě."
"A proč?"
"Máš ještě návštěvu."řekne mamča a mrkne na mě...Potom odejde a do pokoje výjde nějakej dredáč...
"Potřebuješ něco?"zeptám se ho a překvapeně na něj kouknu.
"Ty nevíš, kdo...?"
"Ne...nevím. Ztratila jsem paměť."skočím mu do řeči.
"Jsem Tom..."řekne a já se zarazím...mamka říkala, že mám přítele...Toma.
"Počkej...my dva spolu...chodíme?" vykulím na něj svoje zelený kukadla. Tom se jenom krááásně usměje.
"No jo...asi tři měsíce."řekne a příjde ke mě blíž.
"Třeba ti tohle oživí paměť."zašeptá vášnivě a přiloží svoje rty na ty moje a začne si s něma pohrávat.
Začnu mu polibek vracet, ale...proč nic necítím??
"Promiň, ale je mi, jako bych se líbala s člověkem, kterého vidím poprvé v životě."řeknu a Tom mě jenom pohladí po tváři.
"Neboj se...doktor přece říkal, že se ti paměť může každou chvilku vrátit."
"Jo a taky říkal, že se mi nemusí vrátit vůbec. Hele, promiň, ale mamka už na mě čeká u auta, takže budu muset jít."vymluvím se a pádím ke dveřím. Toma mám ale v patách.
"No jasně...hele, nechceš se dneska odpoledne stavit? Bydlíme hnedka naproti Vám."
"No jasně...ráda. Okolo sedmý mě čekej."řeknu, ale Tom se najednou zarazí.
"Co je?"
"No...vždycky jsi se domlouvala na sedmou..."vypadne z něj.
Jenom se usměju a jdu k mamině, která na mě čeká v autě.
"Tak co?"zeptá se mě šibalsky.
"Co co? Nic..."řeknu a konečně vyrazíme domů...
Když mě mamka provede celým domem, tak se omluví, ale že musí zase do práce. Prejk si časem zvyknu...
Jenom přikývnu a vydám se k sobě do pokoje. Otevřu dveře a nestačím se divit.
Všude na zdích jsou plakáty Tokiáků, Green Day a ještě nějaký, ale to nevím, co je...
V pokoji mám postel, nějaké ty skříňky a stůl s židlí a počítačem...
Pod oknem je ještě malej, rozkládací gaučík...najednou ucitím takovej divnej pocit jako by uvnitř mě... jako bych měla motýlky v břiše, napadne mě při pohledu na ten gauč. Jenom nad tím zakroutím hlavou a začnu prohledávat skříně.
"Hm...docela dobrý..."okomentuju moje sportovní oblečení.
Jenom se trošku leknu skejtu, kterej najdu pod postelý...na tomhle že jezdím? No nazdar!
Připadám si, jako bych byla v nějakém cizím těle...cizím světě... kruci, ať už si na všechno vzpomenu...co se stalo před tím, než mě strazilo to auto? Doktor říkal, že jsem musela bejt rozzuřená, když jsem pod něj vlítla...a nenašel mě náhodou Tom? Nemá s tím něco společnýho on?
Zakroutím hlavou, protože tyhle myšlenky nikam nevedou a jdu se přichystat...za chvilku je sedm a mám jít za Tomem.
"Héj, brácha...jsem doma."křikne Tom na Billa a výjde do obýváku. Bill sedí v křesle a prohlíží si nějakej časák.
"Kde se flákáš? Za chvilku máme zkoužku." ptá se ho Bill zamračeně.
"Ty ještě nic nevíš?"diví se Tom a posadí se do druhýho křesla.
"A co bych měl jako vědět??"
"No Alex...měla autonehodu. Přejelo jí auto." řekne Tom, jako by to byla všední maličkost.
"Cože??" Billovi vypadne časopis z ruky a celej se rozklepe.
"Jak...jak je na tom?"zeptá se Toma.
"No všechno v pohodě, ale...ztratila paměť. Vůbec neví kdo je nebo...nepoznala ani mě nebo svojí mamku, chápeš to?"
"A co se stalo před tou nehodou? Neměl jsi jí náhodou vyzvednout ze školy?"
"No jo, ale potkal jsem tam jednu sexy blondýnku, která si za mnou přišla pro podpis a nějak jsem se s ní začal líbat a ...Alex nás viděla. Řekl jsem jí, že je mezi náma konec, že jsem to stejně nemyslel nějak vážně, ale ona se rozzuřila a pak...vlítla pod to auto. "dovypráví Tom a Bill má chuť mu jednu vrazit.
"Ty seš fakt kretén...takže s ní chodíš nebo ne?"
"No...asi to s ní ještě jednou zkusím, když si nic nepamatuje...využiju přece situace, ne?" zasměje se Tom.
Bill jenom zakroutí nechápavě hlavou. To je celej jeho brácha. Pořád myslí jenom na holky a sex a na nic víc...
"A co až se jí paměť vrátí?" zeptá se opatrně Bill.
"No...to budu řešit až potom."odpoví Tom a v tom se ozve domovní zvonek.
"Tak buď je to Alex nebo Gustav s Georgem."
"Ona má dneska přijít??"
"Jo...pozval jsem jí. Možná to zní divně, ale po tý havárce je snad ještě krásnější než byla." zasměje se Tom a jde otevřít dveře.
Jsou to kluci...
"Dobře...jdeme do zkušebny."řeknou a všichni tři se tam vydají.
"Já příjdu za chvilku."křikne na ně Bill a odejde do kuchyně. Posadí se na kuchyňskou linku, jak je jeho zvykem a zamyslí se...Pamatuje si Alex něco z toho, co bylo mezi námi??
Z přemýšlení ho ale vytrhne domovní zvonek. Zvedne se a jde otevřít.