Autor: Nicolca
Chvilku nikdo neotvírá, ale pak se dveře konečně otevřou a já nestačím žasnout...
Nevím proč, ale mám zase ten divnej pocit v břiše... Vždyť jsou ty oči, které jsem před sebou viděla v nemocnici...Bill...tohle musí bejt Bill!!
"Ahoj."pozdraví mě.
"Nazdárek...Já...jdu za Tomem."řeknu a věnuju mu jeden z mých krááásných úsměvů.
"No jasně. Pojď dál. Tom mi povídal, co se ti stalo...je to hrozný."řekne a já jenom přikývnu. Výjdu do domu.
"Ty jsi hádám Bill."řeknu a Bill přikývne.
Chvilku tam jen tak stojíme a je ticho, které naštěstí prolomí Bill.
"Tak pojď za mnou...doufám, že ti nebude vadit, když budeme chvilku zkoušet?" zeptá se mě s úsměvem a vydáme se někam do sklepa, bo co...
"Vůbec ne...ráda si vás poslechnu."zasměju se.
Konečně spolu dojdeme do jedné místnosti, která se moc šikovně schovává za garáží.
Tam už stojí s kytarou přes sebe Tom a ještě nějací dva kluci.
Tom se ke mě rozběhne a dá mi pusu.
"Ahoj zlatí...Georgu, Gustave...pojďte sem..."křikne na ty dva a ti se k nám hnedka vydají.
"Říkal jsem vám, že Alex ztratila paměť, takže se jí musíte představit, jako by jste jí viděli poprvé..."vysvětlí jim a já se musím zasmát.
Kluci se mi teda představí a já se na ně usměju. Pak se pohodlně posadím na jednu pohovku a sleduju kluky, kteří začali právě hrát hrooozně krásnou a pomalou písničku...
Musím říct, že hrajou vážně božsky...
Asi po třech písničkách konečně dohrajou.
"Půjdeme nahoru?"zeptá se mě Tom a já přikývnu.
Tomík mě chytí za ruku a vede k sobě do pokoje.
Zavře za námi dveře.
"Tááák...tohle je moje krááloství."prohlásí pyšně až se musím začít smát.
"Tome...řekni mi, jak jsme se seznámili."poprosím ho a posadím se na jeho postel.
"Vážně to chceš slyšet?"zasměje se.
"Jo...ale pravdu."zdůrazním, Tom piřkývne a posadí se vedle mě.
"Táákže...měli jsme koncert nedaleko odtud a zrovna, než jsme měli jít hrát, jsem musel nutně na záchod a na konci jedný chodby jsem se srazil s tebou... Kdyby se mi nechtělo tam moc močit, tak tě pozvu na kafe, ale to ne...jenom jsem se na tebe blbě usmál a pádil jako vůl na záchod."
"Co bylo potom?" zeptám se, když se dosměju.
"Pak jsme se potkali ten samej den...vlastně hnedka po konzíku... v jedné kavárně a...prostě jsme si padli do oka a začali spolu tak nějak chodit."dovypráví ve zkratce Tom a já se musím zamračit.
"Vadí mi, že si nic nepamatuju."řeknu smutně...
Tom si přitáhne můj obličej blíž k svýmu a pak mě začne kráásně a jemňouce líbat.
"Ani nevíš, jak se mi po tobě stýskalo..."zašeptá mezi polibky.
Najednou mi ale v kapse začne zvonit mobil, tak se od Toma (nerada:D) odtáhnu a zvednu příchozí hovor.
"Mami? Co je?"zeptám se do telefonu.
"No kdeš, prosím tě? Víš, kolik je hodin?" křikne mamka do telefonu a já jenom bouchnu Toma lehce do ramene, protože se vedle mě skoro kácí smíchy.
"No jasně že vím, kolik je hodin."plácnu bez přemýšlení a začnu u Toma hledat hodiny...marně.
"Ať seš okamžitě doma."řekne a já už radši vypnu hovor...brrr :-)
"No tak já pádííím..."řeknu, ale když se chci postavit, tak mě Tom chytí okolo pasu a já zase spadnu na postel.
"Nikam tě nepustím..."zašeptá a dá mi pusu na krk.
"Tomíííšku...budeš muset."zasměju se a dám mu pusu na tvář.
"No tak dobře, no..."řekne smutně Tom a oba dva se vydáme ruku v ruce ke dveřím.
"Tak dobrou noc..."řeknu a dám mu pusu na tvář, ale s tím se Tom nespokojí a dá mi krásný polibek.
Jenom se na něj usměju a odejdu domů.
"Vidím, že vám to zase klape, co?"ozve se za Tomem a ten se otočí...Bill. Stojí u dveří od kuchyně a opírá se o futra.
"Jsem debil. Teď nechci, aby se jí paměť vrátila...jestli si vzpomene, co jsem jí provedl, tak mě nechá."
"Dej tomu čas..."řekne Bill a odejde do kuchyně.
Tom si jenom něco zamumlá a zaleze k sobě do pokoje...poslední dobou je Bill nějakej divnej, napadne ho.
Nevím proč, ale mám zase ten divnej pocit v břiše... Vždyť jsou ty oči, které jsem před sebou viděla v nemocnici...Bill...tohle musí bejt Bill!!
"Ahoj."pozdraví mě.
"Nazdárek...Já...jdu za Tomem."řeknu a věnuju mu jeden z mých krááásných úsměvů.
"No jasně. Pojď dál. Tom mi povídal, co se ti stalo...je to hrozný."řekne a já jenom přikývnu. Výjdu do domu.
"Ty jsi hádám Bill."řeknu a Bill přikývne.
Chvilku tam jen tak stojíme a je ticho, které naštěstí prolomí Bill.
"Tak pojď za mnou...doufám, že ti nebude vadit, když budeme chvilku zkoušet?" zeptá se mě s úsměvem a vydáme se někam do sklepa, bo co...
"Vůbec ne...ráda si vás poslechnu."zasměju se.
Konečně spolu dojdeme do jedné místnosti, která se moc šikovně schovává za garáží.
Tam už stojí s kytarou přes sebe Tom a ještě nějací dva kluci.
Tom se ke mě rozběhne a dá mi pusu.
"Ahoj zlatí...Georgu, Gustave...pojďte sem..."křikne na ty dva a ti se k nám hnedka vydají.
"Říkal jsem vám, že Alex ztratila paměť, takže se jí musíte představit, jako by jste jí viděli poprvé..."vysvětlí jim a já se musím zasmát.
Kluci se mi teda představí a já se na ně usměju. Pak se pohodlně posadím na jednu pohovku a sleduju kluky, kteří začali právě hrát hrooozně krásnou a pomalou písničku...
Musím říct, že hrajou vážně božsky...
Asi po třech písničkách konečně dohrajou.
"Půjdeme nahoru?"zeptá se mě Tom a já přikývnu.
Tomík mě chytí za ruku a vede k sobě do pokoje.
Zavře za námi dveře.
"Tááák...tohle je moje krááloství."prohlásí pyšně až se musím začít smát.
"Tome...řekni mi, jak jsme se seznámili."poprosím ho a posadím se na jeho postel.
"Vážně to chceš slyšet?"zasměje se.
"Jo...ale pravdu."zdůrazním, Tom piřkývne a posadí se vedle mě.
"Táákže...měli jsme koncert nedaleko odtud a zrovna, než jsme měli jít hrát, jsem musel nutně na záchod a na konci jedný chodby jsem se srazil s tebou... Kdyby se mi nechtělo tam moc močit, tak tě pozvu na kafe, ale to ne...jenom jsem se na tebe blbě usmál a pádil jako vůl na záchod."
"Co bylo potom?" zeptám se, když se dosměju.
"Pak jsme se potkali ten samej den...vlastně hnedka po konzíku... v jedné kavárně a...prostě jsme si padli do oka a začali spolu tak nějak chodit."dovypráví ve zkratce Tom a já se musím zamračit.
"Vadí mi, že si nic nepamatuju."řeknu smutně...
Tom si přitáhne můj obličej blíž k svýmu a pak mě začne kráásně a jemňouce líbat.
"Ani nevíš, jak se mi po tobě stýskalo..."zašeptá mezi polibky.
Najednou mi ale v kapse začne zvonit mobil, tak se od Toma (nerada:D) odtáhnu a zvednu příchozí hovor.
"Mami? Co je?"zeptám se do telefonu.
"No kdeš, prosím tě? Víš, kolik je hodin?" křikne mamka do telefonu a já jenom bouchnu Toma lehce do ramene, protože se vedle mě skoro kácí smíchy.
"No jasně že vím, kolik je hodin."plácnu bez přemýšlení a začnu u Toma hledat hodiny...marně.
"Ať seš okamžitě doma."řekne a já už radši vypnu hovor...brrr :-)
"No tak já pádííím..."řeknu, ale když se chci postavit, tak mě Tom chytí okolo pasu a já zase spadnu na postel.
"Nikam tě nepustím..."zašeptá a dá mi pusu na krk.
"Tomíííšku...budeš muset."zasměju se a dám mu pusu na tvář.
"No tak dobře, no..."řekne smutně Tom a oba dva se vydáme ruku v ruce ke dveřím.
"Tak dobrou noc..."řeknu a dám mu pusu na tvář, ale s tím se Tom nespokojí a dá mi krásný polibek.
Jenom se na něj usměju a odejdu domů.
"Vidím, že vám to zase klape, co?"ozve se za Tomem a ten se otočí...Bill. Stojí u dveří od kuchyně a opírá se o futra.
"Jsem debil. Teď nechci, aby se jí paměť vrátila...jestli si vzpomene, co jsem jí provedl, tak mě nechá."
"Dej tomu čas..."řekne Bill a odejde do kuchyně.
Tom si jenom něco zamumlá a zaleze k sobě do pokoje...poslední dobou je Bill nějakej divnej, napadne ho.