close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dvojí ztráta 7.díl

28. června 2007 v 17:41 | ...BoRiS... |  FF- Dvojí ztráta
Autor: Nicolca
DVA DNY PŘED HAVÁRKOU

"Ahoj Tomí..."křiknu a skočím mu okolo krku a vášnivě ho políbím.
"Nazdárek...kam valíš?"zeptá se mě a překvapeně na mě koukne.
"No...jelikož právě teď stojím před vaším domem, tak asi za tebou, ne?" zasměju se.
"Promiň beru, ale já teď nemůžu..."řekne Tom smutně a pohladí mě po tváři.
"Zase rozhovory?"
Tom jenom znuděně přikývne...
"Jasně chápu...je doma aspoň Bill? Dlouho jsem s ním nekecala...od tý doby, co chodí s Jolanou nemá čas na nikoho jinýho."řeknu.
"No právě...včera ho nechala...teď je u sebe v pokoji. Hele, já už vážně musím. Ahoj."rozloučí se se mnou Tom, dá mi pusu a odejde pryč.
Sice jsem trošku naštvaná, že mě poslední dobou můj vlastní kluk zanedbává, ale musím uznat, že mu slávu přeju... Zaslouží si jí.
Sluneční brýle, které jsem až doteď měla na vočích dám na hlavu mezi vlasy a rozběhnu se ke Kaulitzům do domu. Zastavím se udýchaně před Billovým pokojem.
Zaklepu...chvilku se nic neozývá...až pak.
"Tome...nech mě bejt. Nemám na nikoho náladu."slyším Billův smutnej a přitom naštvanej hlas.
I přes to, že chce bejt Bill sám, otevřu dveře a vztoupím. Bill leží na svojí posteli a na hlavě má polštář. Za normálních okolností bych se mu začala smát, ale teď ne... vím, jak moc měl Jolanu rád...
"Tome...vypadni!!"křikne Bill a hodí po mě polštář. Ještě že mám dobré reflexy, takže polštář chytím, než stačí naletět do stolní lampičky.
"Alex..."lekne se mě Bill a posadí se.
"Ahojky...přišla jsem za tebou, ale jestli chceš bejt sám, tak zase půjdu."řeknu lítostivě a chci odejít, ale...
"Ne...pojď sem."usměje se na mě Bill. Já mu úsměv vrátím a posadím se vedle něho na postel. Znám ho asi už ...tři měsíce a mám ho vážně ráda. S Billem se mi prostě dobře kecá, chápe mě a můžu se mu i vyplakat na rameno, když je mi nejhůř.
"Tom mi řekl, co se stalo. Je mi to líto."začnu rozhovor. Sama vím, jaký to je, když vás někdo odkopne a proto taky vím, že je nejlepší se z toho vyzpovídat.
"Můžu si za to sám...Jolana prostě...potřebuje kluka, kterej na ní má čas, ale to já bohužel nejsem."řekne Billík a koukne mi do očí.
Jenom ho pohladím po tváři.
"Na světě je spousta holek...určitě si nějakou najdeš."řeknu a spiklenecky na něj mrknu.
"A co ty a brácha?"změní téma Bill.
"Pohoda...sice taky toho času není tolik, ale překousnu to. Vždyť vás mám jenom kousek od sebe."zasměju se a ukážu z okna na můj dům, který stojí hnedka naproti.
Bill se zasměje.
"Víš...seš vážně sqělá, Alex. Vždycky mi pomůžeš...mám tě hrozně rád."řekne Bill a dá mi pusu na tvář. Pak se spolu asi pět minut objímáme, než mi začne v kapse zvonit mobil...
"Jejej...maminka..."hodím xicht a zvednu mobil.
"No kde bych asi byla? O dům dál...cože??Paráda... už letím...ahoj."rozloučím se s mamuškou a mobil letí zpátky do kapsy.
"Co se děje?"
"Mám barák pro sebe... máti dneska zůstává v práci...v lékarně mají nějakou seminárku bo co mlela a pak jde ke kámošce."zaraduju se.
"A to už musíš jít?"řekne smutně Bill, až se začnu smát.
"Jo...mamka mi musí dát klíče a prachy. Tak a dost trucování..."řeknu a hodím po Billovi polštář.
Ten mi to ale vrátí a povalí mě na postel.... Asi deset minut se polštářujeme, lehtáme a smějeme, než nám dojdou síly. Postavím se a vytáhnu žaluzky...do pokoje proniknou krásné, sluneční paprsky zapadajícího slunce, až si musí dát Bill ruku před oči.
"Co bych bez tebe dělal?"řekne a koukne na mě. Já zrovna stojím otočená k oknu, takže slunce osvětluje moje tmavě hnědé, dlouhé vlásky...v jeho očích vydím něco, co mě láká...
Radši uhnu pohledem a vydám se ke dveřím.
"Tak vstávat...jdeme."zavelím.
"Počkej...kam?"
"No přece k nám. Zapomněl jsi, že mám barák pro sebe? Dneska je pařba. Napíšu potom Tomovi a ty můžeš Georgovi s Gustavem...můj kredit není zas tak velkej."zasměju se a Bill s radostí přikývne. Vydáme se k nám domů, kde už na mě čeká docela nasupená mamina.
"No kde se flákáš?"zařve na mě.
"Ahoj Bille."řekne mu mile, když ho spatří ve dveřích.
"Já...Bill se zasekl na záchodě a nemohli jsme ho dostat ven."vykoktám...no prostě plácnu to, co mě zrovna napadne.
"Chudáčku Bille...a jsi v pořádku?"zeptá se ho starostlivě mamka a prohlíží si ho.
Já jenom zakašlu, abych si zachovala vážnou tvář a nevybuchla smíchy.
"Tak já letím děcka...ahoj...peníze máš na stole a tady máš klíče."vysvětlí maminka a hodí mi je do ruky. Já jenom přikývnu a už sleduju, jak na sedá do auta a odjíždí...
Zavřu hlavní dveře a vydám se do obývacího pokoje za Billem.
"To bylo originální."zasměje se a já taky.
"Co se ti nezdá?"
"Proč zrovna záchod?"nechápe, ale já jenom pokrčím rameny.
"Tak co budeme dělat??"zeptá se mě Bill.
Já na něj mrknu a už ho vedu ke mě do pokoje. Vlezu pod postel (teda...až dám na starnu skejt, krabice s hadrama a tak různě:D) a vytáhnu jednu méééga velkou krabici.
"Co to máš?"nechápe Bill, kterej mi celou dobu čučí přes rameno.
Vezmu krabici do náruče a posadím se s ní na takovej větší gaučík, kterej mám v pokoji pod oknem. Venku už svítí hvězdy a měsíc mi září do pokoje...
Bill se posadí vedle mě a čeká, co z krabice vytáhnu...Napřed vyndám flašku rumu, vodky, nějakej ten koňak a ještě něco sladkého...
"Páni..."vydechne Bill se smíchem.
"Tak co si dáte pane?"zeptám se ho s úsměvem a do jedné ruky vezmu rum a do druhé vodku.
Bill ale udělá něco, co jsem nečekala...přitáhne si mě k sobě blíž, vezme obě flašky a položí je na zem...přitom mi ale pořád kouká do očí.
"Promiň, ale já to musím udělat."řekne a pak se ke mě skloní a...políbí mě!! Wau...líbá přímo fantasticky...jemně si pohrává s mým jazykem a ochutnává moje rty... po chvilce váhání mu začnu polibek opatrně vracet. V tu chvíli vůbec nemyslím na Toma...nemyslím na nic...myslím jenom na Billa a na mě...na tuhle chvíli, která je jenom naše...

DEN NEHODY...

"Krásné ráno, andílku..."zašeptá Bill a dá mi pusu na čelo.
Já se s úsměvem protáhnu a zjistím, že je vážně ráno!
"Hups...nějak jsme zaspali..."zasměju se, když zjistím, že je deset hodin dopoledne.
Ještě se spolu chvilku mazlíme, ale nakonec usoudíme, že bude nejlepší, když vztaneme... Oblíkání, malování apod. nám zabere asi půl hodinky...Já se ze sprchy vydám rovnou do kuchyně, když zjistím, že se Bill ještě oblíká. Rozhodnu se, že nám udělám nějaký toasty a dokonce se mi i povedli.
"Co tady tak krááásně voní?"řekne zasněně Bill, když výjde do kuchyně. Já mu jenom s úsměvem podám talíř s toastíííky.
"Díky."poděkuje a já mu dám pusu a posadím se na proti němu.
"Víš, Bille...já...ničeho nelituju."řeknu a koukám do talíře.
"Vždyť já taky ne."odpoví Bill.
"Vím, že je to vůči Tomovi nefér, ale..."
"Zatím mu to neřekneme, ano?"navrhne Bill a já s úlevou přikývnu.
"Dneska mám školu do dvou...Tom mi má přijít naproti."řeknu a Bill přikývne.

"Matika zasraná..."nadávám po cestě do šatny, kde hodím do tašky učení, přezuju se a už pádím z toho ústavu pryč. Už jenom dva měsíce a jsou prááázky...jupííí...
Raduju se v duchu a čekám před školou na Toma, ale najednou...
Přímo přede mnou stojí můj kluk a líbá se s jinou...
Sundám si sluneční brýle, jestli za to náhodou nemůžou ony, ale ne...je to vážně Tom a nějaká blonďatá, vyhublá kost.
Chci se otočit a odejít, ale Tom si mě všimne...něco šetpne tý blondýně do ucha, ta přikývne a odejde. Pak se přes celou ulici vydá za mnou.
Já se otočím a jdu pryč.
"Alex...počkej!!"křičí za mnou, ale já dělám, že ho neslyším. Nakonec mě přece jenom chytí za ruku a otočí k sobě.
"Nešahej na mě."křiknu na něj a vysmeknu svojí ruku z té jeho.
"Alex...víš, jestli si myslíš, že se ti teď začnu omlouvat, tak to nezačnu."vypadne z něj a já tomu nemůžu uvěřit ...on se mi tady posmívá a...
"Proč?" vypadne ze mě nakonec.
"Stejně nám to už poslední dobou moc neklapalo, nemyslíš?"řekne Tom a usměje se na mě.
Mám příšernou chuť mu dát facku, ale jen tak tak se ovládnu.
"Už tě nechci nikdy v životě vidět."řeknu nenávistně, ale Tom se mi jenom zasměje do xichtu.
"To nevím, jestli se ti povede, když jsem slavnej."
"Víš co? Padej za tou svojí blondýnou a mě nech na pokoji...nenávidím tě."řeknu mu a rozběhnu se od něj pryč. V hlavě mám teď tolik myšlenek, že nevnímám okolí a dění okolo mě. Jak mi to jenom mohl udělat? Chodili jsme spolu skoro tři měsíce a teď najedou tohle...
"Alex!!"uslyším najednou Tomův hlas a než se na něj stačím otočit, plnou rychlostí do mě narazí auto...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama