close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dvojí ztráta konec !

28. června 2007 v 17:43 | ...BoRiS... |  FF- Dvojí ztráta
Autor: Nicolca
Konečně...konečně ta bolest je pryč. Z hluboka se nadechnu a postavím se. Do někoho ale narazím...podívám se, kdo to je...Tom!
"Alex...seš v pořádku?"zeptá se mě vyděšeně...
Já ale ucuknu... utřu si slzy, které mi tečou po tváři a o krok od něj ustoupím.
"Co se děje? Našel jsem tě tady, jak se držíš za hlavu a..."
"Já jsem tě tady taky našla...jak se líbáš s nějakou blondýnou!" řeknu mu nenávistně...
Vzpomínky...jsou zpátky. Vím, kdo jsme, co se dělo před tou nehodou...Konečně...
"Já...byla to jenom nějaká blbá fanynka, co mi nechtěla dát pokoj..."vykecá se hnedka Tom.
Já se na něj ale ani nepodívám a uteču pryč...
Kdž procházím okolo stolu, kde sedí Bill s Barbarou, všimnu si, že se na mě nechápavě dívají...já teď musím ale do ticha...pryč od všech! Všechno si srovnat!
Konečně dojdu ke mně domů a zjistím, že mamka je v práci. Posadím se do křesla a dám si hlavu do dlaní...
Po tváři mi steče slza...hnedka po ní další a další...nakonec je přestanu počítat...
Proč mi to Tom udělal?? Vždyť já jsem ho měla ráda... možná jsem ho i z části milovala, ale teď vím, že jsem něco víc cítila k Billovi...Vlastně...pořád cítím! Kruci!!
Postavím se a začnu se procházet po pokoji...přitom mi vyhrává CD Schrei...
Najednou ale začne domovní zvonek zvonit jako šílenej. Utřu si do rukávu slzy a vydám se otevřít dveře...
Tam stojí Tom... hlavu má skloněnou k zemi, na hlavě kšilt a proto mu nevidím do obličeje a do...očí.
Když otevřu dveře, podívá se na mě.
"Můžu dál?"zeptá se mě. Chvilku váhám, ale nakonec přikývnu.
"Co chceš?"zeptám se ho, když se posadí v obýváku do křesla.
"Alex...moc mě mrzí, co se stalo v té restauraci...byl to jenom takovej úlet!" začne.
"Tome!!Brzdi!"okřiknu ho a on zmlkne.
"Vrátila se mi paměť."zašeptám.
Tom na mě jenom vykulí ty svoje krásně čokoládový očička.
"Aha."vypadne z něj nakonec.
"Víš...nechci ti nic vyčítat. Vím, že jsem pod to auto vlítla, protože jsem byla rozčilená, že jsem tě viděla s tou blonckou... Bylo od tebe nefér, že jsi mi neřekl pravdu..."nadechnu se a pokračuju...Tom na mě jenom čumí...
"...že jsi mi neřekl, co se skutečně stalo. Jenom nechápu jedno...proč? Napřed mě necháš a potom...potom si zase hraješ na mýho kluka?"
"Bylo mi to hrozně líto... Myslel jsem si, že to spolu zkusíme znovu a..."
Napřed jsem chtěla Toma pořádně seřvat...vždyť on za všechno může!!Pak jsem si ale vzpomněla na sebe a na Billa... i já jsem Tomovi ublížila, i když o tom neví...
"Víš co? My dva se k sobě už nevrátíme...je konec."řeknu nakonec. Neříkám to nenávistně...ale lhostejně.
"Zasloužím si to...jsem vůl."zašeptá Tom a postaví se.
Ještě chce něco říct, ale nakonec jenom zakroutí hlavou a jde ke dveřím.
"Tome...počkej!"křiknu za ním ještě a on se zastaví.
"Nechci se rozhádat a rozejít ve zlém. Mám tě ráda a to ty víš...Můžeme být aspoň kámoši, ne?" zeptám se ho s úsměvem a kouknu na něj psíma očičkama.
Tom se na mě kláááásně usměje a obejme mě.
"Vždycky tě budu mít rád, Alex...odpusť mi, ano?"zašeptá mi do ucha.
Já jenom přikývnu.
"Jo a prosím tě...neříkej nikomu, že se mi vrátila paměť, ju?"
Tom sice nechápe, ale nakonec přikývne, dá mi pusu na tvář a odejde.

***
"Takže na sledanou..."rozloučím se s doktorem a věnuju mu úsměv. Pak se vydám do místního bufetu a koupím si šálek kávy...
Billa s Tomem jsem neviděla už pěkně dlouho...před několika dny odjeli na menší turné a mají se vrátit dneska odpoledne...
"Alex!"slyším a prudce se otočím, až se poliju kafem...no sqělý!
"Mami... co tě zdrželo?"zeptám se jí a utírám si svoje tričko.
"Je to pravda? Vzpomínáš si na všechno??" zeptá se mě a v očích má slzy...slzy štěstí.
"Jo...konečně."přikývnu.
Ještě si spolu chvilku povídáme nad kávou, ale nakonec se vydáme domů. Teda...spíš já. Mamka musí zase do práce, což mě vůbec nepřekvapuje.
Zapnu si v pokoji svojí hifinu na plný pecky a zpívám...no, spíš řvu...Schreeeeeei!
Najednou ale uslyším nějakej smích...Otočím se a stlumím volume...
U dveří mého pokoje stojí Bill, opírá se o futra a hubu má od ucha k uchu.
"Bille..."vykřiknu jeho jméno a mám chuť skočit mu okolo krku, ale pak se zarazím...vždyť on ještě neví, že mám paměť z5.
Bill příjde k rádiu a vypne ho úplně.
"Ani se neptáš po bráchovi..."řekne a koukne na mě.
"Rozešli jsme se spolu."odpovím.
Bill vykulí svoje klásný očička.
"Proč?Já jsem si myslel, že vám to zase...teda...že vám to klape."
Já se na něj mile usměju a chytím ho za ruku...
"Možná by jsme se na to měli posadit..."řeknu a už ho táhnu pod okno na můj...na náš gaučík.
"Tak povídej..."vyzve mě.
"Prostě jsem si uvědomila, že ho nemiluju...to je celé. Vlastně...nevím, jestli jsem ho někdy milovala...mám ho ráda, ale jako kámoše." vysvětlím jedním dechem.
Bill nic neříká, jenom jde vidět, že přemýšlí... upřeně pozoruje koberec.
"Bille...a taky jsem si na něco vzpomněla."zašeptám a Billovi oči se odlepí od koberce a vzhlédnou do těch mých...
"Na co?"
Pohladím Billa jemně po tváři a pak se svými rty dotknu těch jeho...jenom lehounce, jako bych se bála, aby se nerozplynuly...má je tak něžné...Když mi Bill začne polibek vracet, odtáhnu se.
"Na všechno si vzpomínám..."řeknu nakonec a Bill se na mě krásně usměje.
"Alex...bál jsem se, že...že si nevzpomeneš..."zašeptá Bill a pohladí mě po vlasech.
"Proč jsi...když jsem se tě ptala, jestli mezi námi něco bylo, řekl jsi ne...proč?"
Tahle otázka mi ležela po celou dobu v hlavě.
"Nechtěl jsem Tomovi ublížit a ani tobě."dostane se mi odpovědi.
"Bille...nemiluju Toma, ale tebe."
"Zkusíme to spolu...znova...od začátku...."řekne Billík a krááásně mě políbí.
Je to jako náš první polibek... Jenom doufám, že nebude poslední...
Ztratila jsem paměť a ztratila jsem i Toma...někdo by řekl, že mám v životě vážně smůlu, ale pravda je opak...mám Billa...víc nepotřebuju...jenom a jenom jeho :-)

A jak to všechno bylo dál???
Když Tom zjistil, že chodím s Billem, byl zaraženej, ale nakonec nám to strašně moc přál. Barbara se dala dohromady s Gustavem a mamka si našla nového přítele...no, vypadá to, že to s ním půjde.
Billa miluju pořád a pořád a i on mě. Jsme spolu stále a nikdo nás nemůže rozdělit. Ani jeho sláva, ani novináři...nikdo. Prostě nikdo :-)

----KONEC----
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama