Autor : ...BoRiS...
Jednou sem se procházela takhle po Praze a spatřila sem vysokou postavu s černýma splývavými vlasy , širokými slunečními brýlemi a s nádhernou kšiltovkou jak jde proti mě.. Nevím čím mě ta postava tak uchvátila … Stála sem uprostřed chodníku a nevnímala okolí .. Jen tu postavu co šla směrem ke mně .. Nemohla sem tomu uvěřit .. Šla proti mně tak dlouho dokud do mě nevrazila , spadla sem však tak nešťastně hlavou přímo na obrubník ... Probudila sem se až v nemocnici…Zajímavé však bylo že sem si nic z toho dne nepamatovala jen tu postavu s černýma splývavýma vlasama , širokými slunečními brýlemi a kšiltovkou ..Doktoři mi později řekly že díky té osobě sem na živu , protože přijet o chvíli déle mohla sem prý dostat otok mozku a zemřít , nebo být ochrnutá.. Nemohla sem na tu osobu zapomenout .. Po 5 měsících mě pustili z nemocnice a už sem tu postavu nikdy nespatřila .. Ještě než sem odešla z nemocnice zeptala sem se na recepci kdo mi zavolal záchranku .. Zeptali se mě kdy zhruba to mělo být , řekla sem že před 5 měsíci ve čtvrtek kolem druhé hodiny odpoledne .. Pak mi bylo řečeno že to byl nějaký Němec a že jel semnou až do nemocnice v sanitce .. Říkala sem si Němec ??? Mávla sem nad tím rukou z toho důvodu že sem si myslela že to byl jen nějaký turista ..
Pak sem šla doma na internet a zadala do vyhledávače ,,OBRÁZKY KE STAŽENÍ´´
A clickla sem na hledej .. objevilo se mi spousta odkazů na různý blogy atd.. Ale najednou sem spatřila fotku té tajemné postavy .. s tou samou kšiltovkou s těmi samými vlasy a přesně s těmi brýlemi … Najedenou všechno kolem mě ztichlo slyšela sem jen tlukot mého srdce , které tlouklo díky té osobě na fotce .. Pod tím obrázkem sem si přečetla že je to Bill Kaulitz ze světoznámé kapely Tokio Hotel .. Myslela sem na Billa dnem i nocí .. Cítila sem hroznou potřebu mu poděkovat .. Díky Billovi sem na živu a ani není ze mě mrzák mohu žít zase normální život jako předtím.. Náhle sem se začala zhoršovat ve škole .. Aš si moji mamku pozvaly do školy .. Když přišla domů byla v celku zaražená z toho že sem stratila schopnost se soustředit .. Považovala mě za blázna .. V ten den večer sem si lehla na postel a oči se mi začaly pomalu ale jistě podlívat slzami .. Tisíckrát sem se ptala ,,Proč!!! Proč se to muselo stát zrovna mě!!!Proč ho nikdy neuvidím ??!!!´´…Byla sem totálně vypsychlá .. Druhý den sem šla do školy a zaslechla sem že sem zase přijedou Tokio Hotel na hrozně velikej koncert ..
Tuto příležitost sem nesměla propásnout … Po škole sem běžela domů a zeptala se rodičů jestli by mi dovolili jít do Sazky na koncert Tokio Hotel … Však jejich odpověď byla záporná..
Nastal den ,,D´´ a já se sbalila a odešla do Sazky už ve 3 … Stála sem jako první , protože mám Sazka arénu jen kousek od domu … Byla sem naprosto neupravená … Nebyla sem z těch holek co na sebe vypatlaj celou krabičku gelu a spoustu šminek … Přesně ve čřičtvrtě na 6 sem uslyšela příšerný řev fanynek TH .. Řekla sem si ,,už sou tady ´´ … Srdce se mi rozbušilo tak jako nikdy předtím .. Když mě pustili dovnitř stála sem přímo před pódiem ..Když bylo vyprodáno a všichni fans byli uvnitř žačalo vystoupení… Když všichni začli hrát a Bill zpívat zase sem byla zbavena všech smyslů … stála sem a jen se koukala Billovi do očí ..Kupodivu si mě Bill všimnul , protože všichni skákali , řvali atd .. jen já stála jak solnej sloup a jen sem se koukala… Zpíval dál , ale už nebyl tak veselej byl nějakej skleslej … Při zpívání písničky Rette mich se nahnul nad fans a koukal se mi přímo do očí … Najednou sem si všimla že Bill brečí … Po skončení koncertu sem se loudala domů pořád sem se motala kolem Sazky v naději že mě spatří a příde ke mně … Když se všechny fans rozešli seděla sem dál na lavičce před Sazkou … Zavřela sem si oči a vnímala jen to nádherné ticho … Najedenou sem slyšela Německý hlas … V duchu sem řekla ,,Bille!!! Bille !!! Si to ty !!!??´´ Otevřela sem oči celé mokré od slz … Bill řekl něco ve smyslu ,, To sem byl já , nemusíš mi děkovat i když tě neznám na první pohled z tebe něco záhadného vyzařovalo , musel sem ti pomoct cítil sem to jako povinnost ..´´ Rozuměla sem mu jen díky tomu že sem se učila Německy.. Utřel mi tváře od slz … Stačila sem říct ,, Danke schon´´ čož znamená děkuju moc ... Dal mi jen jeho prsten s lebkou a nějaký papírek … Pak sem jen viděla jak mizí v mlze , začaly mi slzet oči … Došla sem domů potichu sem se vplížila do pokojčka aby sem nevzbudila rodiče … lehla sem si na postel a přemešlela o Billovi a omě … Rozbalila sem ten papírek co mi dal … Byl tam jen jeho podpis … Přemýšlela sem o tom podpisu až do rána .. Co by tak mohla znamenat … Nakonec mi došlo že jsem pro něj jen obyčejná fans … Nemohla sem tomu uvěřit … Přemejšlela sem o něm a o mě … a došla sem ke zjištění že ho mocinko miluju … Ale taky sem si uvědomila že to není možný že je to neuskutečnitelný … Popadla mě hrozná histerie …
Pak sem jela ještě na jeden koncik TH a to do Německýho města Frankfurt am Main … Když mě zahlídl při autogramiádě tak zvláštně se na mě podíval …Zase sem počkala před arénou až se všechny fans rozejdou.. Když se rozešly seděla sem zase na lavičce … Bill zase jako v Praze si ke mně sedl a zeptal se mě z jakýho důvodu sem za ním přijela do Německa …Řekla sem mu že se mi stýskalo … Jen co sem to dopověděla zvedla sem se a šla pryč , když v tom mi dal ruku na rameno a já se otočila … Bill mně přitiskl ke sloupu a začal se nekontrovatelně přibližovat k mému obličeji …..