,,Gustave !!!´´ ….. ,,Gustave!!!!!´´ Křičela sem ze spaní … ,, Neodcházej ode mě !!!!´´
Probudila sem se celá zpocená … Byl to jen sen … jen sen !! … Zkurvenej sen !… Zničil mi život … Už sem neusnula … seděla sem na posteli schoulená v rohu …. A z očí mi tekly slzy… Na obloze svítil měsíc …. Svítil do ledové tmy …. Měla sem hroznou depku, ale jen co sem si vzala svoji dávku … Nic mě netrápilo …. Byla sem volná … Žádný problémy …Žádnej Gustav….. Jen sem byla v pohodě a v klidu… Byl to úžasnej pocit….
Byl to můjStich ins Glück… A usnula sem … Ráno sem se probudila do dalšího děsnýho dne … Každej den byl bez Gustava pro mě utrpením … Okolí sem nevnímala… Všechno mi bylo jedno …. Všechno… Bez Gustava nic nejsem… a ani nic nebudu … Jen možná jeho anděl… Anděl bez svatozáře, bez křídel… Celej den sem probloumala do nicoty… Už se stmívalo a já potřebovala svou dávku … Svoji dávku štěstí… Chtěla sem bejt zase bezstarostná … Volná …. Sice to lezlo do prachů, ale za to bych byla schopna dát všechno… Dát všechno za pocit štěstí a volnosti…. Mohla sem si dělat co se mi zachtělo .. Nebrat na nikoho ohledy … Nšjakým zajímavým způsobem sem se nějak doplácala domů a zavřela se v pokoji … Když přišla noc … přišla moje depka …. Jakmile je tma nahání mi strach, bezmoc, úzkost …. Dokola sem si začala říkat, že sem na tomhle světě zbytečná .. A rozhodla sem se k razantnímu kroku … Vzala sem si sklenici vody, všechen koks… Všechno sem to do sebe dala… Prášky, naházela sem do sebe všechny prášky co byli na dosah, sfetovaná a otrávená sem spadla na zem ….. Viděla sem Gustava a všechny Tokiáky .. Chtěly abych za nima šla ….. Vedly mě do bílé záře…. Pak, pak už se mi moje zlomené srdce zastavilo …. Navždy …. Stala jsem se Gustavovým andělem …. Andělem bez svatozáře , bez křídel …. Přesně tak jak sem předpověděla…
…BoRiS…