U nás doma probíhaly přípravy na koncert Tokio Hotel…
"Na tom, že já tam budu blbnout s transparentem, nic není, ale ty?" koukala jsem se nevěřícně na svoji mámu. Ona se ale nedala: "Ale Lindo, proč bych nemohla? Snad nejsem tak stará," vrhla na mě vyčítavý pohled. "Ne, to ne, ale…" Tak vidíš!" skočila mi do řeči. "Tohle nemá cenu," pomyslela jsem si. Že by byla stará, se říct nedá. Vždyť jí je teprve 34 a mě čerstvých 16. "Ale co, lístky na koncert platila ona, tak ať si tam dělá, co chce. Já se k ní hlásit nebudu," smála jsem se.
*Ještě vás to nepřestalo bavit? Ne, tag to sem ráda, tag clik na celý článek!
Když jsem vešla do svého pokoje, všimla jsem si nové minisukně na mém psacím stole. "Mami," zavolala jsem. "To je tvoje?" "Ne drahoušku, to je pro tebe, aby ses večer Tomovi líbila. "Tak to ti moc děkuju! Je vážně úžasná!" Zavřela jsem se tedy do pokoje a zkoušela si oblečení, které bych si mohla na koncert vzít. "Ježiš, to už je pět hodin?!" zděsila jsem se při pohledu na hodiny.
"Lindo, pojď už!" popoháněla mě mamka. "Já vím, mami, už letím," křikla jsem. "Vždyť víš, že máme lístky do 1. řady," začala mamka nadávat. Vyběhly jsme z domu, nasedly na tramvaj a do deseti minut jsme byly před arénou. Mohly jsme jít rovnou dovnitř, stejně jako ostatní lidé v prvních pěti řadách, tak jsme tedy šly. Než jsme se nadály, začal koncert. "Tome!" křičela jsem během každé písničky. Bill zpíval už předposlední song, ale já jsem to nevzdávala. Transparent s nápisem: "Tom ist sehr süß," jsem zvedala co nejvýš a jeho jméno jsem nepřestávala opakovat. "Podíval se na mě! Viděl můj transparent!" radovala jsem se uprostřed poslední písničky. Skončila a já jsem stále stála na místě a křičela: "Tome! Tome!" Opět se na mě podíval. Tentokrát déle. Pak kluci odešli a aréna se začala vyprazdňovat. Podívala jsem se vedle sebe na místo mé mamky. "Kde je?" přemýšlela jsem. Vyběhla jsem tedy ven a začala jí hledat. Venku nebyla, tak jsem se šla ještě jednou podívat dovnitř. Uprostřed dveří jsem se zastavila. Nemohla jsem věřit vlastním očím. Pod pódiem stála moje máma s Tomem. Zamířila jsem pomalu k nim. Slyšela jsem, jak si povídají (moje matka byla totiž němčinářka na střední škole)
"Krásně ses na mně na konci díval." "zasloužíš si to," odpověděl jí Tom. V tom okamžiku jsem se zastavila. "Ty pohledy nepatřily mě, ale mojí matce?" zamyslela jsem se a smutně sklopila oči k zemi. Po chvilce přemýšlení jsem si ale řekla, že je to blbost. Podívala jsem se směrem k podiu a čekal mě šok! Matka a Tom se spolu líbali. To na mě bylo už trochu moc. Do očí se mi začaly valit slzy. Zrychlila jsem chůzi, a když jsem už byla blízko nich, zakřičela jsem na mámu: "Ty couro!" Tím jsem je vyrušila a oba podstatně znervózněli. "Vždycky se ti líbil jedině Gustav a teď se líbáš s tím, koho miluju?!" řvala jsem hystericky na matku. Začala mi to vysvětlovat: "Není to tak, jak myslíš…" "Tím oblbuj někoho jiného!" přerušila jsem jí. Poté jsem chtěla očima zaměřit Toma, ale přes slzy jsem toho moc neviděla. Rukou jsem si je setřela a na Toma jsem hodila vražednej pohled a německy jsem mu řekla: "Jsi přesně takovej hajzl, jak píšou v bulváru. Já jsem tě ještě před 5-ti minutami milovala, ale jsi opravdu nepřekonatelnej děvkař!" Chtěla jsem toho říct oběma hodně, ale neměla jsem na to sílu. Musela jsem tam odtud utéct. Běžela jsem pryč. Chtěla jsem se schovat před světem. Vyběhla jsem z arény a pokračovala dál. Přes silnici jsem se chtěla dostat do parku. Bez ohledů na to, co se okolo mě dělo jsem spěchala dál.
"Lindo, stůj!" slyšela jsem matku. Dokonce i Tomův hlas jsem poznala. Měla jsem všeho dost. Moje máma a zároveň kamarádka se líbala s tím, koho jsem kdy nejvíc milovala. Neposlouchala jsem je. Vlítla jsem na silnici. Najednou jsem slyšela velkou ránu, pískání brzd a cítila jsem náraz. Pak už vůbec nic.
Moje tělo zůstalo ležet na kapotě nějakého auta. Duchem jsem už ale byla někde úplně jinde. Zdolala jsem cestu černým tunelem, na jehož konci mě pohltilo světlo. A to všechno kvůli mé matce, nejlepší kamarádce, největší zrádkyni a také kvůli Tomovi Kaulitzovi.
By Baryska