Autor: Boris
V Praze
Ve tři sem dorazila do Prahy… Hodila sem si bágl přes záda a šla na metro.. Abych se dopravila nějak k Sazka aréně… Nejdřív sem si myslela že přespim před Sazkou abych byla zaručeně první…. Potom sem si všimla že nedaleko od arény je motel … Tak jsem si tam šla zamluvit pokoj… Motel teda… dost děs ale nějak to přežiju myslela sem si… Vešla sem do pokoje a hodila bágl na zem …. Zatáhla sem clony i když bylo asi 5 hodin večer ale už se stmívalo …. Sedla sem si na velkou postel a říkala si … co podniknu… Jen tak sem seděla a koukala do zdi….
Zachvěli byla už venku uplná tma a svítily jen pouliční lampy a Sazka aréna… Vzala sem si krabku peněženku a šla ven … Postavila sem se před Sazku a koukala na ten modrožlutém svítící nápis… Sedla sem si na lavičku… no sedla … posadila sem se na vopěradlo a nohy sem dala dolů…. Vytáhla sem zapik a zapálila si …. Koukala sem tak na nebe a na hvězdy…. Můj osud bude takový jako má být… už ho nezměním… co se má stát tak se stane…. Už sem chtěla odcházet… ale to sem v dálce ve tmě zahlídla docela dost postav…. Jedna mi připadala jako Bill …nebyla sem si jistá … ale jen co prošli pod lampou, hádanka byla rozluštěna… jsou to oni… Tom a Bill … Bill v černé mikině, přez hlavu měl kapuci a sluneční brýle … vrtalo mi hlavou jak přes ně může vidět, když je taková tma…=D
Sbohem zítra… řekla sem si pro sebe, zvedla sem se z lavičky a šla zpátky do motelu…
Myslela sem si že si mě někdo z nich všimnul, slyšela sem totiž takový divný zvuky… ale bylo mi to vcelku jedno…
Vešla sem do motelu, chodbou šla k sobě do pokoje… odemkla sem, zalezla sem a zasebou zase zamkla... V těhle pochybnejch ,,podnicích'' si nikdy nemůžete bejt jistí …
Sundala sem si všechny šperky a položila je na noční stolek a šla do sprchy…
No jestli se tomu sprcha dalo říkat… S odporem sem se vysprchovala a co nejdřív šla pryč…. Kam ste se jen podívaly tam byla plíseň.. úplně se mi z toho dělalo špatně…
Jen co sem se oblíkla do trika typu Tom Kaulitz xD (no že sem to triko málem tahala po zemi =D) a vlezla do postele, usla sem jak zabitá …
Myslela sem si že si mě někdo z nich všimnul, slyšela sem totiž takový divný zvuky… ale bylo mi to vcelku jedno…
Vešla sem do motelu, chodbou šla k sobě do pokoje… odemkla sem, zalezla sem a zasebou zase zamkla... V těhle pochybnejch ,,podnicích'' si nikdy nemůžete bejt jistí …
Sundala sem si všechny šperky a položila je na noční stolek a šla do sprchy…
No jestli se tomu sprcha dalo říkat… S odporem sem se vysprchovala a co nejdřív šla pryč…. Kam ste se jen podívaly tam byla plíseň.. úplně se mi z toho dělalo špatně…
Jen co sem se oblíkla do trika typu Tom Kaulitz xD (no že sem to triko málem tahala po zemi =D) a vlezla do postele, usla sem jak zabitá …
Druhý den ( 3.4.2007 )
Vzbudila sem se hned brzy ráno… Kolem pátej hodiny …. Samou nedočkavostí sem nemohla ani dospat a hned sem byla na nohou… Udělala sem se zebe člověka, vzala si moba, dvoulitovku pití a vyrazila na místo …. Bylo přesně šest hodin ráno … Sedla sem si na studný beton před vchod a čekala… Kolem jedný hodiny odpoledne, tady bylo zhruba dva tisíce lidí …. Fak strašně moc …. Už sem nebyla první ale asi pátá … ale to už taky byla vcelku výhra … Začal se dělat vcelku pěkne pařák … ale stát na přímém slunci to není zrovna dobrý …. Všichni se cpaly na stín …. Ale i přesto to pár fans bohužel odneslo s úpalama a úžehama… Ale ta spolupráce všech fans ta mě uplně fascinovala… nikdy jsem neviděla tolik lidí aby držely při sobě … všude panovala pohoda a šílený těšení na koncik … Společně sme zpívaly snad všechny songy ….=).. Například v Německu nebyla taková spolupráce… Holky si záviděli různý věci… A když tam přišel někdo z česka s českou vlajkou hned na něj začali nadávat… Proto sem měla sem úžasnej pocit, že to u nás takhle funguje =)… Po mojich 14 hodinách čekání před Sazkou… Nás konečně začali pouštět do haly … Když sem viděla tu obrovskou halu .. rozbušilo se mi srdce … ale nemohla sem dlouho vejrat .. musela sem rychle jednat … Do haly nás totiž pouštěly hrozně rychle … Spustil se boj o první řady…. Měla sem co dělat abych byla přímo před pódiem … Když jsem se otočila… neubránila sem se údivu …. Všude kam sem se podívala byli fansky …. Bylo to naprosto šilené !... Pak se najednou setmělo a kovová konstrukce se začala pomalu zdvíhat… a rudé osvětlení mě nachvíli osilnilo… Pak už přišel Bill a jeho úžasným hlasem začal zpívat text Über's Ende der Welt… Při celém vystoupení sem cítila jeho pohledy ….Viděla jsem jakoby někoho pohledem stále hledal… Pak při závěrečným songu Ich bin Da si mě všimnul…. Nějak sem nejančila … Jen sem se na něj koukala jako na zjevení … stála sem ja solnej sloup a jen se usmívala… na nic víc jsem se totiž nezmohla =)