Je skoro normální den, normální pro nás všechny, obyčejné lidi...Všichni spěcháme z práce, do školy na autobus.Nadáváme na vulgární lidi a přitom právě i my jsme v jejich skupině, pliveme po zemi a žijeme stereotipní, nezdravý život...Ano to jsme my, Tisíce kilometrů od našich velkých měst, se rozkládá malá, všemi zapomenutá vecnička Loischeiten..Zde se čas zastavil, všichni jsou jako jedna rodina, mají se rádi..V této části světa nemají žádné velkoobchody, kina, a jiné zbytečnosti..Zde je pouze pár domků, malá samoobsluha a na zapadlém konci vesnice, starý pochmurný, hřbitov..
Máme září, pochmurné počasím snutný den...
Bill má však již smutný celý půlrok. Přesně tuto dobu totiž navštěvuje tento zestárlý hřbitov. Není to již Bill jakého jsme všichni znali, usměvavého, nalíčeného frontmana, skupiny Tokio Hotel. Tyhle časy jsou již dávno pryč..Moc dávno...Nyní,když stratil Bill, toho koho nejvíce miloval, strati své srdce, důvod pro co žil..Změnil se..Je již zamlký, stále smutný, již netouží po teenegerském životě ve velkoměstě...Hlavou se mu stále jen honí otázka, proč ?? Proč muselo zemřít právě jeho dvojče ?? Proč musel ten střelec střelit právě Toma??..?? Proč je život tak strašně nespravedlivý ??...Odpovědi se mu již však nikdy nedostane..
Je sychravé 11té září, podvečer..Bill se jako skoro každý den vydává na hřbitov, na místo, kde již tráví skoro více času, než doma se svou matkou. Na místo, kde to má nyní nejraději, neboť právě zde může být s Tomem. Vždy když jsem jde, nezapomene vzít s sebou krásnou rudou růži a jednu svíčku, ještě nikdy se nestalo, že by Bill svému dvojčeti, se kterým se tak milovali, nic nedonesli, ještě nikdy..Ani dnes Nezapomněl..Přistoupil tiše k jeho náhrobku, kde by vytesán tento nápis: I po smrti jsem s tebou Bille..Vždy když si Bill přečetl tato písmena, v očích se mu začaly lesknou slzy..Slzy smutku, beznaděje a samoty..Přistoupil blíže a opět na tento studený kámen položil růži..Chvíli jen tak stál a koukal na plápolající plamínek, který Tomovi před chvílí zapálil...Ten plamínek měl značit sílu a oddanost, jakou oni dva prožívali. Je to neskutečné, že se dva lidé mohou natolik milovat..Oni žili jen pro sebe..Když ještě Tom žil, ani jeden z nich si neuvědomoval, co pro sebe znamenají..To až nyní, až když je Bill sám, nyní cítí jak z něj odchází život..Má rodinu, přátele, má po celé světě tisíce a tisíce fanoušků, ale nemá a už nikdy nebude mít to nejcennější v životě -svého srdce,které patřilo jen Tomovi...
By Meggy
Máme září, pochmurné počasím snutný den...
Bill má však již smutný celý půlrok. Přesně tuto dobu totiž navštěvuje tento zestárlý hřbitov. Není to již Bill jakého jsme všichni znali, usměvavého, nalíčeného frontmana, skupiny Tokio Hotel. Tyhle časy jsou již dávno pryč..Moc dávno...Nyní,když stratil Bill, toho koho nejvíce miloval, strati své srdce, důvod pro co žil..Změnil se..Je již zamlký, stále smutný, již netouží po teenegerském životě ve velkoměstě...Hlavou se mu stále jen honí otázka, proč ?? Proč muselo zemřít právě jeho dvojče ?? Proč musel ten střelec střelit právě Toma??..?? Proč je život tak strašně nespravedlivý ??...Odpovědi se mu již však nikdy nedostane..
Je sychravé 11té září, podvečer..Bill se jako skoro každý den vydává na hřbitov, na místo, kde již tráví skoro více času, než doma se svou matkou. Na místo, kde to má nyní nejraději, neboť právě zde může být s Tomem. Vždy když jsem jde, nezapomene vzít s sebou krásnou rudou růži a jednu svíčku, ještě nikdy se nestalo, že by Bill svému dvojčeti, se kterým se tak milovali, nic nedonesli, ještě nikdy..Ani dnes Nezapomněl..Přistoupil tiše k jeho náhrobku, kde by vytesán tento nápis: I po smrti jsem s tebou Bille..Vždy když si Bill přečetl tato písmena, v očích se mu začaly lesknou slzy..Slzy smutku, beznaděje a samoty..Přistoupil blíže a opět na tento studený kámen položil růži..Chvíli jen tak stál a koukal na plápolající plamínek, který Tomovi před chvílí zapálil...Ten plamínek měl značit sílu a oddanost, jakou oni dva prožívali. Je to neskutečné, že se dva lidé mohou natolik milovat..Oni žili jen pro sebe..Když ještě Tom žil, ani jeden z nich si neuvědomoval, co pro sebe znamenají..To až nyní, až když je Bill sám, nyní cítí jak z něj odchází život..Má rodinu, přátele, má po celé světě tisíce a tisíce fanoušků, ale nemá a už nikdy nebude mít to nejcennější v životě -svého srdce,které patřilo jen Tomovi...
By Meggy